Xavier Baumaxa: Dátamtůja

1. Chtěl jsem se G 
utéct z města 
Emi 
do klidu

našel jsem G 
vísku, tam jenom 
Emi 
pár lidu,

říkám, C 
semhle já se 
D 
nejspíš odstě
G 
hůja
D 
 

S prvním G 
sousedem jsem si 
C 
notoval
D 
,

však Emi 
z druhého se kokot 
C 
vyklubal,

chce mi D 
zakrýt výhled 
H7 
tím, že dá tam 
Emi 
tůja


R: DátamC 
tůja, Dátam
Emi 
tůja

DátamC 
tůja, Dátam
G 
D 
ů
G 
ja


2. Vesnice jsou plné dementů,
obzvlášť tady u nás v Sudetech,
ty xenofobní krypto-fašo-komoušové na sebe žalůja
Kolik písku, kolik cementu,
se ještě oddrolí na oprýskaných zdech
v tom údolí dutých hlav, kde já bydlím, jenom každej lamentůja

R: Lamentůja, Lamentůja…

3. Zase mě drbou, já si jich nevšímám,
já nehnu brvou, doma se zašívám
a to je ještě více iritůja
Tak řekni mi to ty sráči do očí,
stojím mu před autem, on z něj vyskočí,
můj pohled nevydrží, kouká úkosem a všechno dementůja

R: Dementůja, Dementůja…