Poutníci: Hotel Hillary

1. Tvař se Ami 
trochu nostalgicky, už tě nikdy nepotkám,

F 
máš to jistý 
G 
provždycky, nastav 
Ami 
uši vzpomínkám,

jak tě znám, i v tuhle chvíli měl bys řeči peprný,
jak F 
tenkrát, když nám 
G 
tvrdili, že je 
Ami 
vítr stříbrný.


R: F 
tváře měli kožený, my jim zdrhli z průvodu,

zahoDmi 
dili lampióny a 
D 
našli hospodu,

ale F 
taky Jacquese Brela a s ním smutek z cizích vin

Dmi 
žádostivost těla a pak 
D 
radost z volovin,

a ta nám Ami 
zbejvá.


2. Po večerech pro diváky dělali jsme kašpary,
pak na zemi dva spacáky - náš Hotel Hillary,
slavný sliby jsme už znali, i to, jak se neplní,
a cenzoři nám kázali o správným umění.

R: 

3. A tak válčím s nostalgií, bují ve mně jako mech,
a pořád všechno slibují starý hesla na domech,
ty jsi splatil všechny dluhy, i za Hotel Hillary,
a já vyhážu ty černý stuhy funebrákům navzdory.

R: Vždyť mají tváře kožený, my jim zdrhnem z průvodu,
zahodíme lampióny a najdem hospodu,
a tam svýho Jacquese Brela a s ním smutek z cizích vin
a žádostivost těla a pak radost z volovin,
/: a ta nám zbejvá. :/