COP: Derniéra

Intro: jako refrén – 2krát

1. G 
Už nic neříkej, 
C 
dál si nezvykej,

G 
stát tam, kde bych možná 
F 
moh´ stát i 
D 
já.

G 
Bůh ví, že bylo málo 
C 
dní, kdyby za to stálo

G 
snít o tom, že možná příště.

F 
Já to raděj 
C 
vzdávám, nech to už 
D 
být.


2. V divokejch peřejích hledám kam řeky plynou,
brodím se nadějí, že klid moře znám.
Až vody uplavou, bláto a prach tu zbydou
potom možná dám si říct.
Teď to ale vzdávám, teď nech mě být.

R: Ami 
Co bylo, 
Hmi 
už tady 
D 
ne
C 
ní,

Ami 
zapomeň, 
Hmi 
časy se 
D 
C 
ní,

Ami 
dáme si v 
Hmi 
původním 
D 
zně
C 

Ami 
svou derni
Hmi 
éru a pak 
D 
konec umění.


Intro: jako sloka

3. Už vidím oceán, už se dech můj tají,
vodopád, co přejít nejde, dělí však nás.
Zpátky k pramenům, jenže ty vysychají
co bylo není.
Takže já to zase vzdávám, není kam jít.

R. 

R. 

Intro: Ami 
 
Hmi 
 
D 
 – do ztracena