COP: Epizoda

TAmi 
o byl ale t
Fmaj7 
ýden n
C 
a povážen
G 
ou,

nAmi 
ení k z
Fmaj7 
aplacení, 
C 
a na co mi js
D 
ou

pAmi 
oznání, co m
Fmaj7 
ají 
C 
určit další d
G 
ěj,

brAmi 
odím se vzp
Fmaj7 
omínkami, r
C 
adím si "n
D 
eklej".


Dva vagóny přání, co mi platný jsou,
denní rozčarování, ty nejsi už mou,
jen ať si mě budí, ty noci tě chtěj',
nemám to vychování, tak se směj.

Máš rodinu svoji, byl jsem mezihrou,
dobrá máma svých dětí, já epizodou,
tak proč mě to nutí sklánět hlavu svou,
řev můj tě nevrátí, děti vyrostou.

Ohohó …