Pavel Bobek: Rodný dům

@120bpm
1. Bylo mi E 
 
A 
šestnáct let, já 
E 
 
A 
znát chtěl svět, 
D 
náš dům 
A 
byl jak 
E 
mříž.

A 
 
E 
Táta jen kýv, řek 
A 
 
E 
máš svůj věk, tak 
A 
pojď 
E 
chlapče 
D 
blíž.


Do kapsy sáh a dal mi klíč, řek cestu dál už znáš
Až poznáš svět a budeš chtít, kam se vrátit máš.

R: Je to tvůj rodA 
ný dům, 
D 
tvůj 
A 
rodný 
E 
dům

tvůj E 
rodný dům, 
A 
tvůj 
E 
rodný 
D 
dům


2. Pak uběhl čas a přišel mi list, můj strýc mi psal.
A já věděl dřív, než jsem začal číst, že si bůh tátu k sobě vzal.

Na vlak jsem sed, městem šel a dlouho bloudil tmou.
Ale když jsem vzhléd, náhle jako stín tam stál přede mnou.

R: Můj rodný dům … A 
 


Bridge: Náš F#m 
plot, rozbitá okna a pár 
A 
holých zdí.

F#m 
Stará houpací židle, nikdo však 
A 
neseděl v ní.

Byl tam F#m 
cizí muž, na šatech prach, bílou 
A 
přilbu měl.

Klíč mi F#m 
na zem spad a můj vlastní hlas 
A 
náhle se 
E 
chvěl.


R: To je můj rodný dům …

3. Řek měl jste přijít dřív už není čas, raději běžte kousek dál.
Za pár dní tu bude nová trať a ten dům nám v cestě stál.

Pak vyšlehl blesk a děsný třesk z úst mu slova vzal.
Já dál tam stál a do očí černý prach mi slzy hnal.

Solo: 

Můj rodný dům