1. D
Tamhle někde v F#mi
dálce, G
kde už nevím D
sám,
je G
země plná D
pohádek a E
já je všechny A
znám.
D
V jedné skalní F#mi
škvíře, G
skryté v stéblech D
trav,
G
žilo divné D
zvíře, dE
ráček A
jménem D
Paf.
R: Paf, to byl ten dráček, co stínů se bál,
měl prší nos a chodil bos a na mandolu hrál,
Paf, to byl ten dráček, co stínů se bál,
měl prší nos a chodil bos a na mandolu hrál.
2. S jistým Vénou Součkem, kloučkem z Prahy 5
on denně chodil na lipo a na turecký med.
Hrávali si v písku a z růží měli hrad
a na okvětním lístku jak v lůžku mohli spát.
R: Paf, to byl ten dráček…
3. Jednou vodní příval jim do té růže vnik
a z dráčka, co tam klidně spal je rázem námořník.
Vlajka letí vzhůru a 'sláva' volá dav
a vítat je jde sám pan král a Paf je z toho paf.
R: Paf, to byl ten dráček…
4. Žel i kloučci stárnou a Véna jakbysmet,
on zradil dráčka pro pár pih dívky z Prahy 5.
Dráček zmizel s pláčem zas ve stínu skal
a já už nevím, co je s ním, ani jak to bylo dál.
R: Paf, to byl ten dráček…