Tomáš Klus: Žabí král

1. Dbm 
Je tma, v níž ptáci bez peří

E 
klovají zobáky mršiny koní

F# 
a těla vojáků, padlých v boji,

o zbytek světDbm 
la.


2. Dbm 
Je tma, v ní stěží uvěřit,

E 
že květina, kvete-li, voní

F# 
a lvice ve znaku, dávno je po ní,

bouře ji smeDbm 
tla.


R1: /: Abm 
Kdo nedrží krok, ať padne,

A 
tma je trest pro ty, co nechali

za dne své oči slepDbm 
nout. :/


3. Dbm 
Je tma a kolem nic není,

E 
snad jenom v místech,

kde dřív byla víra,
F# 
cosi jiskří a síly sbírá,

když spolkne to žáDbm 
ba.


4. Dbm 
Žába, co ve tmě zuby cení

E 
v místech, kde pramení voda čirá,

F# 
nechá tě hodiny žízní zmírat

a prstíčkem hraDbm 
bat.

R2: /: Abm 
Kdo prosí ji o milost,

toho má v moci
A 
jak lacinou děvku,

zlomenou v boDbm 
cích. :/


5. Pak až slunce zčernalé
opře se poprvé
naplno do skal,
se zatřpytí naděje
v troskách
a navěky zhasne ve tmě.

6. Slizké jak hlava krále,
jsou praktiky žabího vojska.
Zas budem ropuchy na tváře bozkat,
řka jednohlasně ve tmě.

R3: Přijímám prohru,
stavím se k ní čelem,
buď jak buď, jsem uvězněn v cele,
kvákám .

Se smolnou pochodní
a ksichtem z gumy
dělám to, co nejlépe umím,
kvákám .

Přijímám prohru,
stavím se k ní čelem,
buď jak buď, jsem uvězněn v cele,
kvákám .

Se smolnou pochodní
a ksichtem z gumy
dělám to, co nejlépe umím,
kvákám .