Tomáš Klus: Nenávratná

1. Z výkladních G 
skřiní půvab manekýn, můj výlet do bezčasí,

jsem jistě D 
jiný, jsem teď kdekým, oběť nevědomé krásy,

asi ne na C 
pohled, ale na 
Em 
dotek 
D 
beztva
G 
rý.
D 
 


2. Bez tváře cizoty vzdálen, na své neznačené trase,
jsa vystrašen šepotem úst, co zdály se bezhlasé,
chci z tvých průsvitných dlaní zase pít.

Ref: A z cizích G 
veršů pak skládám 
D 
věty,

z labutích Em 
per peruť pro let mimo 
C 
světy,

spíš-li G 
sním, 
D 
sním-li 
C 
spíš.
D 
 


3. ýt blíž a schopen odpustit, pod víčky mít skrýš,
držet se a nepustit jako stalo se to,
když jsme mlčením křičeli a sváděli se k pláči.

4. Stačí místo slov jen vzplanutí, ta poezie citu,
a krajina je bez hnutí, jen tvá melodie zní tu,
příběh bohéma a poety přitom jen já a tam ty.

Ref: A z cizích veršů pak skládám věty,… x2

5. Už vím že pod polštář ukrýváš vzkazy psané spánkem,
v koupelně za zrcadlo svou vůni s heřmánkem,
tak dobře znám poměry ztrát z obou stran.

6. Barvami slov jen přikrášluješ pravdu ve vzduchoprázdnu,
zkoušíš předejít pádu
zadumán sám si zůstaň - srabe!

Ref: A z cizích veršů pak skládám věty,… x2