Tomáš Klus: Oblomov

#. E 
Životem 
E/D 
bych 
E/C# 
nejradši 
Esus4 
proplul,

jenže jsem děravý tvor z jedniček a z nul.
Až rám mé lodi zplesniví,
E 
pochopím 
A 
teprve, že 
H7 
jsem živý.


1. Sedím sám a vím, že za moc nestojím,
naříkám a vnitřně prahnu po boji.
Jít nevím s kým a kam, dělám, co mohu,
a co mohu, to odkládám.

2. Nevím si rady vůbec s ničím,
mám všechny předpoklady, že sám sebe zničím,
vyčnívám-li, pak někde z pozadí,
neboť mým heslem je nevadit.

R: A 
Jsem plný prázdných 
H 
gest a slov,

jsem váš E 
hrdina 
C#mi 
Oblomov,

jsem klonem se sklony k lítosti,
jsem člověk druhé jakosti.

3. Život sním a žiju sny i za jiné,
trpím tím, že vidím ze dna k hladině,
přijímám věci tak, jak jsou,
když se svým stádem táhnu za potravou.

4. Sedím sám v kuchyni za stolem
a dumám, co ze mě bude za sto let,
takový jsem já myslitel,
jsem člověk navíc, člověk na pytel.

5. Neřeším, že se někdo někde nějak má,
jsem si vším a o druhé se nestarám,
teprv až tíseň dolehne,
cosi se ve mně dole hne.
R: Jsem plný prázdných….

6. Bude líp, až bude se mi třeba chtít
trochu žít, ale ne tak, abych musel jít
něčemu vstříc a plýtvat silami,
jsem plně v moci noci nad námi.

7. Vzdor ze mě ze zásady nebují,
ač nesnáším, když se do mě obují,
a libuji si ve slibech,
na rozdíl od všech chytám první dech.

8. Tak okrádám rostliny o vzduch,
předpokládám, že už jiný nebudu,
neměnit se a hlavně nebudit rozruch,
zůstanu pátým kolem od sudu.

R: Jsem plný prázdných gest a slov,
jsem váš hrdina Oblomov,
jsem klonem se sklony k lítosti,
jsem muž, co nemá vlastnosti.

R: Čtvrt století zde jen přebývám,
nedělám nic, co vadilo by vám,
zakopávám o své kořeny,
jsem sám do sebe vnořený.

R: Zakopávám o své kořeny,
jsem sám do sebe
Zakopávám své kořeny,
jsem sám.
E E/D E/C# Esus4