zrní: Dva

1. Ami 
Mluvíme k sobě večer tiše

Emi 
oba jsme zkřehlí

Ami 
listí se drží, nepadá ještě

Emi 
podzim je smutný

F 
kdokoli se mě zeptá, věřím-l
Ami 
i na lásku, tak řeknu ne

F 
vím jenom, že jsme my dva, spolu se
Emi 
 držíme,

držet seAmi 
 budeme


2. Ami 
Koukáme na sebe, když den mizí

Emi 
jak racci na moře

Ami 
jako dvě samoty, poslíčci cizí

Emi 
zbylí si sobě

F 
kdokoli se mě zeptá, věřím-l
Ami 
i na boha, tak řeknu ne

F 
vím jenom, že jsme m
Dmi 
y dva, spolu se
G 
 držím
Emi 
e,

držet seAmi 
 budeme


3. Ami 
Koukáme na sebe, když noc vřelá

Emi 
tiše nás obemkne

Ami 
jak zvíře do ohně, stromy co celá

Emi 
staletí při sobě stojí a
F 
 nedotknou 
C 
se
F 
  
Emi 
 
Ami 
 

F 
kdokoli se mě zeptá, věřím-l
Ami 
i na osud, tak řeknu ne

F 
vím jenom, že jsme my dva, spolu s
Emi 
e držíme,

držet sAmi 
e budem
G 
e

F 
kdokoli se mě zeptá, věřím-li
C 
 na lásku, tak řeknu ne

F 
vím jenom, že jsme m
Dmi 
y dva, spolu se
G 
 držíme,

Emi 
držet s
Ami 
e budem
Emi 
e  
Ami 
   
Emi