Jarek Nohavica: Dívky v šatech z krepdešínu

1. DCmi 
ívky chodí v šatech z kr
G7 
epdešínu

Cmi 
a já se z těch dívek d
G 
iv nepominu,

Fmi 
oči navrch hlav
G7 
y, já nechci do Opav
Cmi 
y.
G7(-) 
 

2. Co má být ukryto, ať je, kruci, skryto,
kdopak má vydržet tohleto neurčito,
tyhlety siluety devatenáctiletý.
R: SEb 
unday, M
Bb 
onday, kl
Cmi 
apky na oči si, chlapče, n
G7 
andej,

zatracený krepdešFmi 
ín, život 
G7 
už mě netěš
Cmi 
í.

3. Představa, co by bylo, kdyby bylo,
no vážně, koho by to nezabilo,
a tak teď sebou hážu a usnout nedokážu.
4. Jen jsem prošel městem, a jsem groggy,
zavolejte, prosím, psychology,
trpí moje ego, krucinál himlhergot.
R: Sunday, Monday, klapky na oči si, chlapče, nandej,
zatracenej psycholog, copak já jsem ňákej cvok?
5. Na vině je moje fantazie,
nedá mi pokoje, furt do mě ryje,
kreslí černou tuší, co jenom matně tuším.
6. A já, abych řek' pravdu, toho tuším hodně,
fantazie kreslí věrohodně,
troufne si na cokoli, má totiž na to školy.
R: Sunday, Monday, klapky na oči si, chlapče, nandej,
zatracená fantazie, člověk klidně nepožije.
7. Slunce koncem léta bývá rozžhavené
a holky v krepdešínu jsou jako pod rentgenem,
lepší je doma seděti, máš-li ženu a dvě dětC 
i.