Petr Hapka: Kocour se schoulil na tvůj klín

1. Kocour se schoulil na TvůjC 
 klín,

u nohou spí TiG 
 dalma
Ami 
tin

G 
v
C 
 pozici lvů, co zdobí
F 
 banku.

I sama noc má na kaC 
hánku,

jen Ty se ještě bráníšDmi 
 spánku

aAmi 
 síle starých
G 
 vín.


Jak dlouho to však vydržíš?
Už na kostele zlátne kříž…
Ne, ani jeho svatá záře
nenajde důlek do polštáře,
natož pak obrys mužské tváře.
A ty to dobře víš.

Ref.: F 
 krásko s přetěžkými
C 
 víčky,

F 
snad je Tvůj rytíř 
C 
na cestách,

F 
snad si Tvou krajkou 
C 
od spodničky

Ami 
stírá
Dmi 
 prach
G 
 na
C 
 cestách.
2. Až přes řeku a do strání
se rozléhá Tvé volání.
I Jonáš ve velrybím břiše
by Tvoje slova musel slyšet,
vždyť voláš tišeji, než tiše…
Kdo se Ti ubrání?

Vidíš však, nebo nevidíš,
jak na kostele zlátne kříž?
Ani ta jeho svatá záře
nenajde důlek do polštáře,
natož pak obrys mužské tváře…
A den je blíž a blíž.

Ref.: Má krásko s přetěžkými víčky,
kývou se, kývou misky vah.
Na jedné krajka od spodničky,
na druhé, na druhé víří prach.

3. I ve zvířeném prachu cest
vidím Tě lampu k oknu nést.
Tvá silueta ale bledne,
kdo pohlédne, už nedohlédne…
Snad ještě můra k lampě sedne -
já však znám tu lest.

Ref.: Ach krásko, s přetěžkými víčky,
i když má víčka tíží prach,
tak po Tvé krajce od spodničky
teď bych už nerad sáh!