Jarek Nohavica: Nevermore

1. SG 
eděl jsem za stolem a b
C 
ásně č
G 
et', rádio hr
C 
ál
G 
o,
C 
 
G 
 

vtom slyším ťukání nC 
a parap
G 
et,

tak slEmi 
abé, že se mi možná jen zd
D 
ál
G 
o,
C 
 
G 
 

zastřený mužský hlCdim 
as z chodníku t
Cmaj7 
iše se ptal:

"NHmi 
erad vás ruším, pane b
C 
ásníku, ale m
G 
ohli bychom na chvíli dál?"

2. V předsíni podal mi deštník a plášť a láhev vína,
jako bych někde už viděl tu tvář,
byla to tvář, na kterou se nezapomíná,
v průvanu zhasla mi svíčka, zvenku studený vítr vál,
na chodbě na dlaždičkách za ním černý havran stál.
3. Usedl do křesla a černý pták sedl mu v klíně,
bodlo mě u srdce, když spatřil můj zrak,
že z podešví mu trčí koňské žíně.
"Tak nás tu máte, jak jste si přál," na lampu padl stín,
přes psací stůl když mi vizitku dal: firma Ďábel a syn.
4. V tolika nocích a v tolika dnech jsem ho vzýval,
volal ho na pomoc, když docházel dech,
a teď jsem se mu z očí v oči díval,
cítil jsem konopnou smyčku, jak mi svírá krk,
když ze záňadří vytáhl ceduličku a dlouhý husí brk.
5. "Za kapku krve tě zahrnu vším, co budeš žádat,
vidět to, co jiní nevidí, tě naučím,
a slova k slovům v písně skládat."
"Co za to žádáš," ptal jsem se, ptal,"jsem jen nuzný tvor,"
a havran v rohu zakrákal: NevermorG 
e!
Ami 
 
C 
 
G 
 
Ami 
 
C 
 
G 
 

6. Na dlani zaschlou kapku krve mám a tma je v sále,
když přijdou lijáky, tak bolí ten šrám,
a ono, podívej se z okna, prší stále,
nešťastně šťastný v půlce života, kymácející se vor,
a havran na rameni skřehotá: NC 
evermore, neverm
Ami 
ore,
C 
 n
G 
everm
Ami 
ore!
C 
 
G