Jarek Nohavica: Píseň o příteli

1. Myslel sAmi 
is: přítel můj, a t
E 

ryba, rak nebo tak či tAmi 
ak.

Odpověď bys rA7 
ád chtěl zn
Dmi 
át,

můžeš-li na něj dE 
át.

S sebou do hor ho vDmi 
em a jdem,

vzhůru po boku bAmi 
ok co krok,

lanem svým s ním se svE 
až, ať znáš,

s kým čest máš, s kým čest mAmi 
áš.

Na na na Dmi 
Ami 
 
E 
 
Ami 
 

2. Jestli zlomí jej vzdor těch hor,
skrčí nos, ohne hřbet, chce zpět
z ledovců na skalách, když má strach
a přemýšlí, jak by plách'.
Pak ho znáš, pak ho znáš až-až,
jen ho nech, ať si jde, kam chce,
nežli s ním, radši sám jdu, sám,
takovým nezpívám.
Na na na …
3. Ale když nekňučel a šel,
neskuhral, na dně sil když byl
a když z výšky jsi slít', on tě chyt',
neboť byl, kde měl být.
/: Když se bil, když se rval a hnal,
zmámen na štítech skal pak stál.
Je to on, přítel tvůj, při něm stůj,
jemu jen důvěřuj! :/