Jarek Nohavica: Plebs blues

1. KdAmi 
yž poprvé jsem spatřil pyramidy,

prDmi 
oklel jsem všechny Cheopse a Ramsese.

JsAmi 
em totiž jeden z téhle miliardy lidí,

ktDmi 
erý to za ně vždycky odnese.

Ami 
Oni si projektují pískovcové sfingy,

Dmi 
aby snad historie nezapomněla,

C 
a já pak kroutím šroubky na Pershingy

E 
a kdyby snad ne, tak mi dají do těla.

R: Tohle je PlAmi 
ebs blues, Plebs blues, Plebs bl
Dmi 
ues,

tohle je PlAmi 
ebs blues, Plebs bl
E 
ues, Plebs bl
Ami 
ues.

2. Za svazek ředkviček a taky za cibuli
jsem šašek dějin, bezejmenný muž,
rohožka Cézara a kopí Kalikuly,
negativ dějin připravený na retuš.
Zvedal jsem často hlavu, vždycky přišla rána,
ač v různých formách demokracie,
přestávám věřit v dobro Krista pána,
přestávám věřit v to, že Kristus nějaký je.
R: .3.
V novinách o mně píšou, že jsem páteř světa,
a já jsem jenom jeho unavený sval.
K Měsíci co půl roku raketa létá,
a já se plazím jako brouk hovnivál.
Mám přeci srdce, srdce, které bouchá
a nemyslete, že furt myslím na žrádlo,
proč mě však na tom světě nikdo neposlouchá,
proč mám být jenom hloupé malé děladlo.
R: .4.
Nevěřím v žádný kecy, věřím už jen v sebe,
a to, co neurvu, to nebudu mít.
Pročpak mi slibujete po mý smrti nebe,
když jsem se jednou narodil, tak chci i žít.
Jsem jenom jeden z téhle miliardy lidí,
kolečko v soukolí, co krásně zapadá,
já nechci stavět vaše blbé pyramidy,
vlezte mi na záda, vlezte mi na záda!
R: I s tímhle Plebs blues, Plebs blues, Plebs blues,
i s tímhle Plebs blues, Plebs blues, Plebs blues.