Jarek Nohavica: Rakety

1. Hodláš-li, A 
lásko, přijít za mnou až 
E 
zítra,třeba bude už 
Hmi 
pozdě,

jsem jen D 
hromádka kostí a shluk 
A 
bílkovin a 
Hmi7 
naježené rakety mi 
D 
míří rovnou do slabin

a také na mou A 
hlavu,a tak přijď už radši dnes, ať spolu dočkáme se 
E 
jitra,

a o sebe se se mnou Hmi 
rozděl,než 
D 
přiletí nějaký mimozemšťan 
A 
od novin

Hmi7 
začne spočítávat kapky krve 
D 
jako plody jeřabin a podá o tom 
A 
zprávu.


Rf. A pak A 
na titulní 
F#mi 
stránce 
E 
Vesmírného 
A 
kurýra

vyjdou reporF#mi 
táže o 
E 
tom, jak Zem 
A 
umírá,

generálské Dmaj7 
prýmky, velvyslancův 
Cmi 
žaket,

E 
exkluzivní 
D 
snímky nablýskaných 
E 
raket s různými 
A 
emblémy,

Hmi 
 
E 
jó, to bude 
Hmi 
príma 
A 
článek,
Hmi 
 
E 
 

Hmi 
Země srovnaná se 
A 
zemí,
Hmi 
 
E 
 
Hmi 
plus přiložený 
A 
plánek. 
Hmi 
 
E 
 

2. Byl jsem vhozen do života bez toho, že by se mě ptali,
a bez toho, že by se mě někdo zeptal, budu zase vyhozen,
a tak prosím jenom o jedinou malou úsluhu:
netvrďte mi do očí, že jednáte z mé vůle, že tohleto všechno je i moje přání,
svět je brouk hovnivál, který svou kuličku válí jako v hypnóze
a pěkně dokolečka dokola a pěkně po kruhu, až se mu hlava zatoří,
tak vyhrabe si v zemi důlek,že tam přežije to bombardování.

Rf. A pak na titulní stránce…
3. Hodláš-li, lásko, přijít za mnou už zítra, může být už pozdě, nikdo nás neposlouchá,
poslouchejme sebe, jak se naše srdce hlásí: ještě chvíli, ještě moment, ještě vteřinu,
ach, tady na zemi,a tak přijď už radši dnes, ať spolu dočkáme se jitra
a o sebe se se mnou rozděl,cítím, že nebudu mít strach,
když budu ležet vedle tebe a tak najdou nás za milión roků asi návštěvníci z vesmíru a přikryjí nás kamením.

Rf. + mohyly, mohyly kamenů všechno mlčky přikryjí,i miliardu Romeů, i miliardu Julií …