Jarek Nohavica: Stál voják na dešti

1. StAmi 
ál voják n
D 
a dešti a b
Ami 
ylo to už k r
D 
ánu,

stAmi 
ál voják n
D 
a dešti a hl
C 
ídal zbr
Cdim 
ojní skl
E7 
ad,

stAmi 
ál voják, st
G 
ál t
F 
am s
Dmi 
ám, p
C 
ršelo d
E7 
o kaštanů,

mDmi 
alounko sv
Ami 
ítalo, šli ho už vystřídat.

2. Vzal voják samopal, dal do úst hlaveň tmavou,
a byl ten polibek hořký a ledový,
co mu tam na dešti v té chvíli táhlo hlavou,
od toho vojáka nikdo se nedoví.
3. Leží a nedýchá, liják mu ránu myje,
krev bloudí, země má, co s ní - nu jen ji ber,
je zbytečná ta krev, i voják zbytečný je,
navždycky zbytečný, navždycky dezertér.
4. A my tu sedíme a soudit by se chtělo,
tohle se nedělá, tak neumírá muž,
jenže to promoklé, to natažené tělo
nevzbudí žádný soud a žádná moudrost už.
5. Kdopak mu pomohl, kdopak mu ruku podal,
když v noci na pryčně seděl a nemoh' spát,
tak někdy cizí jsme, lhostejní jak ta voda,
a pak se na dešti zastřelí, zastřelí kamarád …