Jarek Nohavica: Třiatřicet

1. C 
icházím už d
F 
o l
C 
et p
F 
án
C 
a Kr
G 
ist
C 
a,

začínaj' mě bF 
ol
C 
et r
F 
ůzn
C 
á m
G 
íst
C 
a.

CF 
ítím bolest v k
Bb 
ost
F 
ech vžd
Bb 
y, kd
F 
yž l
C 
ej
F 
e,

mC 
áme po rad
F 
ost
C 
ech, l
F 
ásk
C 
o, zl
G 
e j
C 
e.

F 
Umíraj' mi b
Bb 
uňk
F 
y, t
Bb 
o js
F 
em d
C 
op
F 
ad,

nC 
emůžu pít tr
F 
uňk
C 
y, k
F 
urn
C 
íkš
G 
op
C 
a.

R: PG 
enze je daleko, ml
F 
ádí v čud
C 
u,

plF 
ápolá moje svíc
C 
e,

jDmi 
ak dlouho ještě tu str
G 
ašit budu,

je mi třC 
iatřicet.
F 
 
G 
 

2. To je konec srandy, konec smíchu,
musím nosit kšandy kvůli břichu.
Pod džínama spodky svého ujce,
místo flašky vodky piju juice.
Knedlo-vepřo-zelo snad mě spasí,
zvedá se mi čelo, padaj' vlasy.
R: .3.
Holky-mladý koně furt mě lákaj',
já jsem ale pro ně stará páka.
Tak jsem zvolna vstoupil v druhou půlku,
už abych si koupil bílou hůlku.
Díky těm svým rokům více chápu,
ale když usnu na boku, tak děsně chrápu.
R: + třiatři-, třiatřicet.