Karel Plíhal: Když jsi smutná

1. Když jsi smC 
utná, tak i k
Fmaj7 
apky deště b
C 
olí
Fmaj7 
,

rány se C 
otevřou a n
Fmaj7 
aplní se s
A7 
olí,

držím tě zDmi 
a ruku a n
G 
emám žádnou z
Emi 
áruk
Ami 
u,

že nFmaj7 
ezůstanu 
C 
o žebrácké h
Fmaj7 
oli.

2. Když jsi smutná, tak mi něco ruce sváže,
do mé hlavy mlčky vpochodují stráže,
všechny mé nápady hned zahánějí do řady
a střílí puškou té nejtěžší ráže.
3. Když jsi smutná, tak i sochy v parku brečí,
stromy procitnou a mluví lidskou řečí,
tiše tě konejší, jak umí stromy vezdejší,
/: a náhle jsi víc svoje, nežli něčí … :/