Karel Plíhal: Květina

1. NG 
a louce vyrostla kv
C 
ětin
G 
a

nebývalC 
ého dr
G 
uhu.

Když si ji nakrájíš dC 
o vín
G 
a,

uvidíš v pC 
okoji d
G 
uhu.

2. Marně jsem listoval v herbáři,
vypadá trochu jak jetel,
roste jen od srpna do září,
na to je třeba brát zřetel.
R: MAmi7 
íti svou d
D7 
uhu k
G 
apesn
Emi 
í,

tAmi7 
o je dnes 
D7 
určitě t
G 
erno.

DAmi7 
uhová šť
D7 
áva k
G 
ape z n
Emi 
í,

D#7 
utopí v sobě to chl
D 
adno a černo.

3. Možná si ťukáte na čelo,
to už máš, Plíhale, z pití.
Jenže proč by se, krucinál, nesmělo
vysnít si kouzelný kvítí.
R: Míti svou duhu kapesní,
to je dnes určitě terno.
Nebuďme, přátelé, adresní,
ale kdo dělá to chladno a černo?
4. Lepší je fušovat do kytek,
když nám ten svět nějak zešed',
nežli se ztřískat jak dobytek
a pak se řezat a věšet.
5. Na louce vyrostla květina,
lalalalalalala …