Karel Plíhal: O blechách a tak

1. Jsem starý pAmi 
enzion pro osamělé bl
Emi 
echy,

ne každá blDmi 
echa má to štěstí, že má ch
E 
otě,

celé dny pDmi 
oslouchám ty jejich marné vzd
E 
echy,

všechny se Dmi 
upíjejí n
D#dim 
ěkde o sam
E 
otě.

2. Tak blecha Jindřiška přišla o svého druha,
v předvečer svatební to pro ni rána byla,
zapíjel svobodu a chlastal jako duha
a krevní destička mu v krku zaskočila.
R: TG 
yhle tr
C 
agédie bl
G 
eší vás j
Ami 
istě nepot
Emi 
ěší,

buďmF 
e k nim trochu vl
G 
ídnějš
C 
í,
G 
 

vždyť i lC 
idé krev si p
G 
ijí a, k
Ami 
oneckonců, ž
Emi 
ijí

a svF 
ět je stále kr
G 
ásnějš
E 
í.

3. A bleše Tamaře zas blešák s jinou zahnul,
jednou je přistihla, no prostě - žádná psina,
pod tíhou svědomí on na život si šáhnul,
skočil mi do dlaně, když fackoval jsem syna.
4. A blecha Renata je osamělá matka,
starej si odskočil na kolemjdoucí jehně,
to jehně zavedli na nedaleká jatka,
co nocí proplakala na mém levém stehně.
R: + a svět je stF 
ále kr
G 
ásnějš
C 
í 
F 
..
G 
.
C