Karel Plíhal: Taxík

1. JsD 
i už dlouho pr
D#dim 
yč a nikdo bl
Emi7 
ízkej není n
Edim 
ablízku,

pštrHmi 
os je na tom l
F#mi 
íp, ten může st
G 
rčit hlavu d
A 
o písku,

a jG 
á ji strčím d
A 
o okýnka n
F#mi7 
ejbližšího t
Hmi7 
axíku,

řG 
eknu: pane t
D 
axikáři, dv
G 
akrát kolem r
A7 
ovník
D 
u.
D#dim 
 
Emi7 
 
Edim 
 

2. Taxikář se s pochopením a se mnou vrhne do proudu
aut, co trochu připomínaj' karavanu velbloudů,
budeme se zvolna houpat noční městskou Saharou,
onen pán mi bude třeba líčit trable se starou.
R: SG 
emeleme všechno možný: ž
E7 
enský, fotbal, politiku,

nD 
ic nestojí z
D/C# 
a nic, ale hl
Gmaj7/H 
avně, že nám ch
D7/A 
utná,

G 
a ve zpětným zrcátku toho 
E7 
erárního žigulíku

zmA 
izí moje trápení a vš
A+ 
echno bude putna.

3. Jsi už dlouho pryč a já se vozím v noci taxíkem
s ukecaným, s užvaněným, ale s prima chlapíkem,
co mi říká při loučení:"Jó, mladej, život je pes,
tak to bude, počkej moment, pět set dvacet káčées."