Karel Plíhal: Vzpomínky

1. VlD 
astní krví slunce kreslí n
Ami 
a skla oken krajinky,

Hmi 
odevšad se na zem snesly 
A 
utahané vzpomínky,

D 
otvírám jim do předsíně, z
Ami 
ouvají si botičky,

hnHmi 
ed se ženou do kuchyně n
A 
a slaninu s vajíčky.

R: Každá mHmi 
á jméno h
G 
olky, se kter
A 
ou jsem někdy ch
D 
odil,

každá znHmi 
á všechna př
G 
ání, co jsem z
A 
a ta léta m
D 
ěl,

každá vHmi 
í, kdy jsem p
G 
omáhal a kd
A 
y jsem zase šk
D 
odil,

každá z nHmi 
ich je tou l
G 
áskou s velkým 
A 
eL.

2. Než se nají, tak jim stelu ve své noční košili,
snad si je moc pouštím k tělu, ale kam by chodily,
vykoupané, nakrmené jdou si se mnou povídat,
dokud nás čas nezažene jít se řádně nasnídat.
R: