Wabi Daněk: Papírové řetězy

1. SlA 
epuje očko do očka, ř
Hmi 
etězy z papíru,

nC#mi 
ení to jen tak z plezíru a v d
E7 
omě voní vánočka,

cA 
o kdyby právě zrovna teď, p
Hmi 
ohyby prstů stále stejný,

C#mi 
už ví, že je to beznadějný, 
E7 
už to ví, že se nedočká.

R: ŘD 
etězy p
E7 
apírový zm
A 
ění se n
F#mi 
a okovy,

nD 
ikdo jí n
C#mi 
eodpoví, n
E7 
ikdo se nezeptá,

zD 
a šperky s
E7 
afírový n
A 
ekoupí t
F#mi 
o, co není,

jD 
e jako v
C#mi 
e vězení, v
Dmi 
ánoční n
A 
oc, v
Dmi 
ánoční n
A 
oc.

2. Pomalu chystá večeři, prostírá po paměti,
venku jsou slyšet hlasy dětí a někdo zvoní u dveří,
běží jak voda v potoce, je to jen pošťák s telegramem,
zarámovaný dveřním rámem přeje veselé Vánoce.
R: 
3. Nemusí ani slova číst, je jí to dávno všechno jasné,
tak zavře dveře, světlo zhasne, ke stolu nese bílý list,
nůžkama proužek po proužku odstřihuje z něj mechanicky
a na řetězech jako vždycky přibývá kroužek po kroužku.
R: + vDmi 
ánoční n
A 
oc …