Karel Kryl: Tisící rok míru

1. KvAmi 
ěty sněží n
F7 
a Madonu
Ami G 
u Božího t
Ami 
ěla, 
F7 E 
 

nAmi 
ení věží, není zv
F7 
onů
Ami 
, j 
G 
ež bys přelil v d
Ami 
ěla,

ke vší smG 
ůle n
Ami 
ení r
G 
ádla
Ami 
 k př
F7 
ekování v m
Ami 
eče, 
F7 E 
 

nAmi 
ení vůle, j
F7 
ež by vládla
Ami 
, jenom voda t
G 
eče, j
F7 
enom v
E 
oda t
Ami 
eče.


®: MAmi 
ísto mraků v
G 
isí p
F 
od oblohou dl
Ami 
ouhý b
F 
ílý pr
Ami 
uh,

vraky vlaků dF 
ýchat n
E 
epomohou 
Ami 
ochrnutý vzduch, 
F 
ochrn
E 
utý vzd
Ami 
uch.


2. Prázdné domy, slepé dveře, šedá halda tvárnic,
šumí stromy, kvetou keře na betonu dálnic,
v klidu zbraní není torny bez maršálské hole,
není dlaní, jež by svorny obdělaly pole, obdělaly pole.

®: Místo dláta ryje do kamene měkký modrý mech,
cesty z bláta, krby bez plamene, podemletý břeh, podemletý břeh.

3. Ani noha, jež by zábla, popálena mrazem,
není Boha, není ďábla, jež by přišel na zem,
bojovníci s feldmaršálky pro pravdu a víru
po tisíci letech války svorně hnijí v míru, tisící rok míru …