1. Už tDmi
áhnou hejna hC
olubic sGmi
e zelenA
ými křDmi
ídly
a klecí zbylo vC
ěru víc než snGmi
ů, jež v dA
uši sDmi
ídlí,
/: po čtvF
rtstoletí mC
lčení a pDmi
ůlstoletí strA
achu,
svou trDmi
oufalostí zdC
ěšeni, plDmi
ijeme nA
a papDmi
achu. :/A Dmi
2. Déšť padá na sloup morový a zamořenou révu,
už táhnou koně kovoví z Augiášových chlévů,
/: a není, kdo by vykydal, vždyť rádci samozvaní
si pěstí staré zvyky dál a kradou, lžou a žvaní. :/
3. Jak ustrašení šakali po dvacet roků hnití
my trpělivě čekali, až vlci budou sytí,
/: už táhne smečka nažraná do tajgy hluchoněmé,
my, čekajíce na hrana, teď o kosti se rveme. :/