1. SC
edF
í nG
a lavičkách, hrAmi
ají čF
áru Ami
u zdí čG
inžákC
ů,G
hrC
ajF
í pG
o uličkách nAmi
a kytF
aru, v kAmi
apse sG
áček bAmi
uráků,
cC
esF
tu přG
edurčenou nAmi
epochvG
álí, lžAmi
ím se nG
edivC
í,G
hlC
avF
u přG
eplněnou Ami
ideáF
ly, jAmi
ež bohG
užel nAmi
eživí.
®: ZG
atímco vytrvale hledají podnájem,
kAmi
aždý z nich okázale přF
edstírá nE
ezájem,
tvAmi
rdošíjně uctívají vzF
ory ulicE
e,
vždyť svAmi
atí se dnes dožívají vDmi
ěku jepicAmi
e, vDmi
ěku jepicE
e.
2. Ještě provonění květy zvonků z toulek nedělních,
stojí uhonění u svých ponků nebo stavů přádelních,
práci po okolí jenom tuší, víc se čaruje,
když se nepodvolí, jak se sluší, ukazovák varuje.
®: Vůbec nic neznamená upřímné jednání,
pán starší poznamená, že nemá chování,
jestliže se nepoučí příliš mladý muž,
přelíbezně doporučí: Zařaď se a kuš! ZDmi
ařaď sE
e a kAmi
uš!