Luboš Pospíšil: Náš věk ======================= 1. Náladu poštou Ti vrátím, pokaždý zvoním jak nedělní host. Tvůj týden došil jsem krkavčích košil a teď mám sám na sebe zlost. 2. Kroky jsou jemný a tichý, alespoň k něčemu je ten náš věk. Svět má hubu planou, zlý historky stranou a platí jen to, co kdo řekl. R: Rád s sebou vozím salónní kupé, z repráků lupe, jó pozdravy hvězd. Nad letním kinem se klenou a tak to zkouším na vlastní pěst. Barevný příběhy krajinou bloudí, přísahy loudí jak ohně svůj dým. Bavím Tě spisovnou řečí a přece jen, kdo z koho, vím. 3. Večírky pod jednou lampou, úplný selhání záchranných brzd, jen vzpomínat z chalby na salvy a palby, těch, co jenom zvedali prst. 4. Volný den rychle se krátí, hrajem na pravdu a lež. Za vůní Tvý látky rád vrátím se zpátky, no ale teď, miláčku, běž! R: Rád s sebou vozím salónní kupé, z repráků lupe, jó pozdravy hvězd. Nad letním kinem se klenou a tak to zkouším na vlastní pěst. Jsi nejmíň dvakrát kalená ocel, jako by v chodníku zalitá mříž, máš desetkrát přestlanou postel a přece jen - to z toho víš. 5. Kroky máš jemný a tichý, alespoň k něčemu je ten náš věk. Svět má hubu planou, zlý historky stranou a tak nevím, proč jsem si klekl.