Bonsai: Historka
================

Dmi
Drží se pod paží, domů se vedou,
Gmi  Gmi7 C            Dmi
domov je nádraží     s čekárnou hnědou.
Hnědou jak funebrák, co smůlu nosí,
po tmě a po špičkách, vklouznou tam bosí

Gmi           C
Prostřený stůl, do rány sůl
F      B       C        Dmi
a padání víček a hodin co tikají

o,o,o,o. 
       
       Svědek se červená a matky blednou,
       věrná či nevěrná, tak ještě jednou.
       Naposled se vás ptám z lásky či bez ní,
       někdy vše spálí mráz a odvane sníh.
       
       Z kamarádů jen přátelé
       a dohadům po třídě poslední zvonění, zvonění

o,o,o,o. 
       
       Jeden se obhájí, odvahu sbírá,
       s ničím se netají, límeček spíná.
       A schody po dvou (a schody po dvou) sotva je vnímá
       letí tou chodbou, rád zapomíná.
       
       Na prostřený stůl, života půl
       a padání víček a hodin, co tikají.

o,o,o,o. 
       
       Zpráva je úřední, taky tak studená,
       ulice polední, pustá a znuděná.
       Už ji to nebaví, padat jak kamení,
       lidi se nezdraví, smutní a znavení.
       
       Prostřený stůl (z kamarádů), života půl (jen přátelé)
       a padání víček a hodin, co tikají