Tomáš Klus: Oblomov
===================

#. E    E/D  E/C#     Esus4
Životem bych nejradši proplul,
jenže jsem děravý tvor z jedniček a z nul.
Až rám mé lodi zplesniví,
E        A          H7
pochopím teprve, že jsem živý.


1. Sedím sám a vím, že za moc nestojím,
   naříkám a vnitřně prahnu po boji.
   Jít nevím s kým a kam, dělám, co mohu,
   a co mohu, to odkládám.
   

2. Nevím si rady vůbec s ničím,
   mám všechny předpoklady, že sám sebe zničím,
   vyčnívám-li, pak někde z pozadí,
   neboť mým heslem je nevadit.
   

   A                   H
R: Jsem plný prázdných gest a slov,
            E      C#mi
   jsem váš hrdina Oblomov,
   jsem klonem se sklony k lítosti,
   jsem člověk druhé jakosti.
   

3. Život sním a žiju sny i za jiné,
   trpím tím, že vidím ze dna k hladině,
   přijímám věci tak, jak jsou,
   když se svým stádem táhnu za potravou.
   

4. Sedím sám v kuchyni za stolem
   a dumám, co ze mě bude za sto let,
   takový jsem já myslitel,
   jsem člověk navíc, člověk na pytel.
   

5. Neřeším, že se někdo někde nějak má,
   jsem si vším a o druhé se nestarám,
   teprv až tíseň dolehne,
   cosi se ve mně dole hne.R: Jsem plný prázdných....
   

6. Bude líp, až bude se mi třeba chtít
   trochu žít, ale ne tak, abych musel jít
   něčemu vstříc a plýtvat silami,
   jsem plně v moci noci nad námi.
   

7. Vzdor ze mě ze zásady nebují,
   ač nesnáším, když se do mě obují,
   a libuji si ve slibech,
   na rozdíl od všech chytám první dech.
   

8. Tak okrádám rostliny o vzduch,
   předpokládám, že už jiný nebudu,
   neměnit se a hlavně nebudit rozruch,
   zůstanu pátým kolem od sudu.
   

R: Jsem plný prázdných gest a slov,
   jsem váš hrdina Oblomov,
   jsem klonem se sklony k lítosti,
   jsem muž, co nemá vlastnosti.
   

R: Čtvrt století zde jen přebývám,
   nedělám nic, co vadilo by vám,
   zakopávám o své kořeny,
   jsem sám do sebe vnořený.
   

R: Zakopávám o své kořeny,
   jsem sám do sebe
   Zakopávám své kořeny,
   jsem sám.