- a + #. Mal[Ami]á sleč[F]na slýcha[Ami]la báji a[F] v děts[Ami]kém rá[F]ji t[E]ak rozk[Ami]vetla růže. + Holčičí slzy ji zalévaly a z veliké dáli k ní volal hlas muže. + Volal ji k sobě hlas jejího prince, ze strany mince kam jen dítě může + + R: [Ami]Někdo se [G]ztratí na rozce[C]stí, [F]na dlouhé [C]pouti [E]do pověs[Ami]tí, + Snad ten kdo hledá nezabloudí, o tom však rozhodne ten kdo nás soudí. + + #. Z veliké, hluboké, holčičí touhy, zbyly jen šmouhy v duši té ženy. + Kde byl dřív pramen, tam dnes už nic není, jen zapomnění jež pozbývá ceny. + Červené kontrolky všedního žití, jí každý den svítí jak pomatený. + + R: Někdo se ztratí na rozcestí ... + + #. Tam někde v hlubinách vzpomínka živá možná se skrývá, když tma zuby cení. + Kdopak se dozví, jestli tam čeká, vždyť člověka leká zasvěcení. + + R: Někdo se ztratí na rozcestí ...