- #. Z[Ami]emě je rudá od krve [G]a mlčí stromy v N[Ami]azaretu, - dnes naposled i poprvé - jak[G] v neskutečném kab[Ami]aretu, - jsme [C]příliš slábi ve víře, byť[Ami] třeba Kris[G]ta na [F]kříž vlek[E]ou, - vždyť[C] zabijí-li pastýře, pak[Ami] se i ov[G]ce roz[Ami]utekou. + #. [Ami]Země je rudá od krve [G]a mlčí stromy v [Ami]Nazaretu, + dnes naposled i poprvé - [G]jak v neskutečném [Ami]kabaretu, + [C]jsme příliš slábi ve víře, [Ami]byť třeba [G]Krista [F]na kříž [E]vlekou, + [C]vždyť zabijí-li pastýře, [Ami]pak se i [G]ovce [Ami]rozutekou. #. Kříže se tyčí k měsíci a trny zdraví Mesiáše, v zahradě pějí slavíci, je noc, jež čeká na Jidáše, měsíc se třpytí perletí, a třeba věrnost přísaháme, teď podruhé i potřetí Krista i sebe zapíráme. Rec: Zapřeme poprvé - ruce se dosud chvějí, zapřeme podruhé, chválíce beznaději, potřetí zapíráme už jen tak, ze zvyku, a slzy polykáme, pláč místo výkřiku. + #. Země je rudá od krve, kokrhá kohout v Galileji, vždy znovu a vždy poprvé prosíme s Petrem o naději, jsme příliš slábi ve víře a svatou pravdu na kříž vlekou, - vžd[Ami]yť zabijí-li pastýře, jsme [G]ovce, jež se r[Ami]ozutekou ... + [Ami]vždyť zabijí-li pastýře, [G]jsme ovce, jež se [Ami]rozutekou ...