1. N[A]apůl jako hrou a n[E]apolovic vážně, čerstvou m[D]aturitou zmužněl[A]ý, chtěl jsi dobýt svět, a sv[E]ět se tvářil vlažně na tvý b[D]ubnování nesměl[A]ý,[E] hl[A]avu plnou věd a n[E]adějí svý mámy, zkoušky př[G]ijímací, p[D]otom p[A]ád[E], zn[A]alosti jsi měl, cos' n[E]eměl, byli známí, takže l[D]itujeme, za rok sn[A]ad, [Hmi]a tehdy p[F#+]oprvé jsi ř[Hmi7]ekl: nev[E]adí, zase b[A]ude líp. 2. Pomalu šel rok, a zase stejná škola, čekáš předvolání každej den, předvolání máš, a na něm: vlast tě volá, takže za dva roky s úsměvem, dva roky vzal čert, a za nějakej týden stojíš na radnici s holkou svou, bylo to s ní fajn, tys věřil, že to vyjde, kde tvý nebetyčný plány jsou, a tehdy podruhé jsi řekl: nevadí, zase bude líp. 3. Neměli jste byt a vlastně ani prachy, prej, že ve dvou se to táhne líp, jenže už jste tři, a máma s dvěma bráchy, starej dvoupokoják - špatnej vtip, tak jste žili rok v tý supertěsný kleci, vzteky vysušení jako troud, potom jeden den si žena vzala věci, další připomínky řešil soud, a tehdy potřetí jsi řekl: nevadí, zase bude líp. 4. Už jsi dlouho sám a věci, co se stanou, se tě nedotýkaj', byl jsi bit, všechno už jsi vzdal a postavil se stranou, vzal sis dovolenou, chceš mít klid, osamělý dům u rychlíkové trati, oči za záclonou zapranou, vlaky jedou dál a málokdy se vrátí, život nemá brzdu záchrannou, tak řekni, sakra, to svý "nevadí, zase bude líp" ...