1. Můj [C]přítel [Edim]snídá sedm [Dmi]kremrolí[G] a když je [C]spořádá, dá si [Edim]repete, hruškové [Dmi]cukrlátk[G]o. On totiž [C]říká: "[Edim]Dobré lidi zuby [Dmi]nebolí[G] a je to [C]paráda, chodit [Edim]po světě a [Dmi]mít, [G]mít v ústech [C]sladko."[Edim,G] R: [C]Sláva, [Edim]cukr a [Dmi]káva a půl litru [G]becherovky, [C]hurá, hurá, [Edim]hurá, půjč mi [Dmi]bůra, útrata dnes [G]dělá čtyři stovky. Všechny [C]cukrářky z celé [Edim]republiky na něho [Dmi]dělají slaďounké [G]cukrbliky - a on jim [F]za odměnu zpívá [G]zas a znovu + a on jim [Emi]za odměnu zpí[Edim]vá zas a znovu [F]tuhletu [G]cukrářskou bossa-no[C]vu.[Edim,Dmi,G] 2. Můj přítel Karel pije šťávu z bezinek, říká, že nad ni není, že je famózní, glukózní, monstrózní, ať si taky dám. Koukej, jak mu roste oblost budoucích maminek a já mám podezření, že se zakulatí jako míč + + ---> a až ho někdo kopne, odkutálí se mi pryč a já zůstanu sám, úplně sám. R: Sláva, cukr a káva ... - - ---> #. Můj přítel Karel Plíhal už na špičky si nevidí, postava fortelná se mu zvětšuje, výměra tři ary. On ale říká:"Glycidy jsou pro lidi," je prý v něm kotelna, ta cukry spaluje, někdo se zkáruje, někdo se zfetuje a on jí bonpari, bon, bon, bon, bonpari. R: Sláva, cukr a káva ...