-->(orig. Hmi + kapo II) #. [Ami]Má jedi[G]ná lásko, [Ami]už tak dlouhý čas ve svém srdci st[G]ále tě m[Ami]ám. Já pochoval jsem [C]otce i m[G]atku sv[Emi]ou a n[Ami]a světě jen t[G]ebe už m[Ami]ám. #. Víš, kdybych mohla tenkrát se tvojí ženou stát, šťastně spolu mohli jsme žít, teď mužem mým je tesař, ach lásko má, a jemu navždy věrná chci být. #. Věř mi můj milý, je pozdě, ty víš, moje srdce nesmíš už chtít. Děťátko krásné v mé kolébce spí, musíš zpátky sám odejít. #. Zanech svého muže, ach lásko má, snad nechceš zůstat navždy chudobná. Pojď, odpluj se mnou přes moře na sever, on nemůže ti dát to co já. #. A co bys můj milý, co moh' bys mi dát, kdybych s tebou chtěla odejít? Snad dal bys mi šaty a nádherný dům, co s tesařem bych nemohla mít. #. Šest krásných lodí já na moři mám, sedmá v přístavu vyčkává a sto patnáct mužů na jejich palubách tvé rozkazy očekává. #. Pojď, oblékni roucho zlatem protkané a přes boky dej stříbrný pás a dítě své se svým mužem zanechej, vždyť svět má pro nás tisíce krás. + ---> #. Tu pozvedla z kolébky děťátko své hořké slzy jí smáčely tvář: Buď sbohem mé dítě, Bůh tě opatruj - ---> já vícekrát už nespatřím vás. #. Už nádherná loď plachty své napíná, zářivé plachty z hedvábí má a na moře široké směr nabírá a na ní láska má a já. #. Však nepřešel měsíc a nepřešel den, vím nemohlo to déle být, když dívka tak hořce začla naříkat a nemohlo jí nic utišit. #. Proč jenom pláčeš, ach lásko má, vždyť máš tu vše co můžeš si přát. Pro tesaře snad pláčeš, či pro dítě své, co nechala jsi v kolébce spát? #. Já nepláču pro svého tesaře, nepláču ani pro dítě své. Já nad sebou teď pláču, ach lásko má, že zlákalo mě bohatství tvé. #. Však nepřešel týden a nepřešel den, vím nemohlo to déle být, když obloha tmavne jako nejtmavší noc a před bouří se není kam skrýt. #. Už běsnící bouře lodí kymácí, rve vítr cáry plachet bělostných a nad černým obzorem hrom burácí, hlas moře zní jak démonů smích. #. Pak poslední vlna loď na bok pokládá a stěžeň jako stéblo ohýbá a do temných hlubin se loď propadá a s ní i láska má a já. #. Ach pohlédni vzhůru na tu nádhernou zář a co ta zlatá brána znamená? To je brána nebes, ach lásko má, však pro nás navěky zavřená. #. A co je to tam v dálce, mám strach lásko má, co tak temné a tak hrozné může být? To je brána pekel, ach lásko má, tam oba dva teď musíme jít.