1. P[Ami]od klenbou nádraží veselí lidé se sm[C]ějí, h[G]odina sudá či lichá, zní hovor a kř[Ami]ik, tř[G]icet je kolejí, kt[Dmi]eré se navrac[Ami]ejí, tř[G]icátá prvá je t[Dmi]ichá jak tajený vzl[E]yk. - M[F]ožná někdo to v[G]í, kam ty koleje v[Ami]edou + + *: M[F]ožná někdo to v[G]í, kam ty koleje v[Ami]edou a pr[F]oč nastoupil sm[G]utek do vagon[Ami]u, /: z[Dmi]a most betonov[(Ami,E,E)]ý zelen[Ami]é vlaky jedou, zbyly obaly z k[G]ytek n[E]a peron[Ami]u. :/ + 2. Pod klenbou nádraží Babylon řečí a zvuků, z ostatních kolejí veselé vlaky jedou, na této poslední obava roztřese ruku v ponuré naději, že snad už nepřijedou. - /: Prsten granátový barvu svou změní v šedou, + + *: /: Prsten granátový barvu svou změní v šedou, ústa šeptají ještě a zasvítí blesk, každý dnes už to ví, kam ty vagony jedou a proč s kapkami deště padá i stesk. :/