1. Co ř[Emi]eknou ti p[D]áni, co, s[Emi]edíce st[D]rnule, pl[Emi]ijí tu n[D]a ty, kdo [G]opustí vl[H]ast? Zas b[Emi]udou jen m[D]lčet, jak m[Emi]lčeli m[H7]inule, tř[Emi]ásti se st[D]rachem a t[Emi]iše s[D]i kr[Emi]ást. 2. Co řeknou ty dámy, co sedí tu s kukátky, tehdy, až o pravdě zakážou hrát? Vím, budou zas ochotně poslouchat pohádky o tom, že pravdy je třeba se bát. - 3. Co řeknou ti všichni, kdo dnes ti tu tleskají, + 3. Co řeknou ti všichni, kdož dnes ti tu tleskají, tehdy, až mocní ti umlčí hlas? Zas budou jen tančit, jak jiní jim pískají, hopsat tak dlouho, až zlámou si vaz!