- 1. Jak léta jd[Ami]ou a hr[(G)]oby přibýv[(Ami)]ají, + 1. Jak léta jd[Ami]ou a hr[G]oby přibýv[Ami]ají, počítám vr[G]ásky, vryté do plet[Ami]i, koleje běží, b[G]ěží za tramvaj[Ami]í jak dálka - sl[G]adkohořké proklet[Ami]í. Má paměť - š[F]edý věšák na vzpom[G]ínky, zítřek i dn[Ami]ešek zm[F7]ění na kdys[E]i, k M[Ami]axovi zajdu, m[F7]ísto do Dem[Ami]ínky, přečíst si d[F7]opisy, dopisy, dopis[Ami]y.[E][Ami] 2. Na stole kroužky po přelitých číškách, pelyněk s vínem, leskle lepkavý, a trapné básně v pramizerných knížkách, řídké jak bahno ze dna Vltavy. Zahrady oblékly se do šeříků, na bledém nebi temné obrysy, zčernala věž i růže na keříku, zůstaly dopisy, dopisy, dopisy. 3. Mé lásky stárnou, obklopeny vnuky, kamínky týdnů v broži s jaspisy, a čas, ten pianista jednoruký, počítá dopisy, dopisy, dopisy. Smích jako náplast na strhané rysy a trocha citu, aspoň ke vzteku, no zbývá, nežli čekat na dopisy, není-li doteků, není-li doteků, není-li d[F7]oteků, doteků, dotek[Ami]ů, není-li d[F7]oteků, není-li dotek[Ami]ů?