1. [Emi]Já snad [G]hned, když jsem se [D]narodil, na [G]bludnej [D]kámen [G]šláp', a do školy moc [D]nechodil, i [Emi]tak je [D]ze mě [Emi]chlap, velký [G]dusno, který [D]nad hlavou mi [G]doma [D]vise[G]lo, drsnýmu chlapu [D]nesvědčí, já [Emi]ťuk' si [D]na če[Emi]lo.[D,G,D,G,C,G] R: Má[G]ma mě doma držela a [D]táta na mě dřel, já moh' jsem jít hned študovat, kdy[G]bych jen trochu chtěl, voženit se, vzít si ňákou [D]trajdu copatou a za její lásku platit [G]celou vejplatou, hó [Emi]hou. 2. Potom do knajpy jsem zašel a tam uslyšel ten žvást, že na lodích je veselo a fasujou tam chlast, a tak honem jsem se nalodil na starej vratkej křáp, kde kapitán byl kořala a řval na nás jak dráb. R: 3. Vlny s kocábkou si házely a každej dostal strach a my lodníci se vsázeli, kdo přežije ten krach, všechny krysy z lodi zmizely a v dálce maják zhas' a první byl hned kapitán, kdo měl korkovej pás. R: 4. Kolem zubama už cvakali žraloci hladoví, moc nikomu se nechtělo do vody ledový, k ránu bouře trochu ustala, já mořskou nemoc měl, všem, co můžou chodit po zemi, jsem tolik záviděl. R: 5. Jako zázrakem jsme dojeli, byl každý živ a zdráv a všichni byli veselí, jen já jsem rukou máv', na loď nikdy víc už nevlezu, to nesmí nikdo chtít, teď lituju a vzpomínám, jak jen jsem se moh' mít.