1. Š[Ami]el včera městem m[Emi]už a šel po hlavní tř[Ami]ídě,[Emi] š[Ami]el včera městem m[Emi]už a já ho z okna v[Ami]iděl[Emi], n[C]a flétnu chorál hr[G]ál, znělo to jako zv[Ami]on a byl v tom všechen ž[Emi]al, ten krásný dlouhý t[F]ón a já jsem náhle v[F#dim]ěděl: ano, to je [E7]on, to je [Ami]on. + 2. Vyběh' jsem do ulic jen v noční košili, v odpadcích z popelnic krysy se honily a v teplých postelích lásky i nelásky tiše se vrtěly rodinné obrázky a já chtěl odpověď na svoje otázky, otázky. - R: N[Ami]a na na[Emi] ..[CGAmiFF#dimE7AmiEmiCGAmiFF#dimE7] + + R: N[Ami]a na na[Emi] ..[CGAmiFF#dimE7 - 2x] + + ---> 3. Dohnal jsem toho muže a chytl za kabát, měl kabát z hadí kůže, šel z něho divný chlad a on se otočil, a oči plné vran, a jizvy u očí, celý byl pobodán a já jsem náhle věděl, kdo je onen pán, onen pán. + 4. Celý se strachem chvěl, když jsem tak k němu došel, a v ústech flétnu měl od Hieronyma Bosche, stál měsíc nad domy jak čírka ve vodě, jak moje svědomí, když zvrací v záchodě, a já jsem náhle věděl: to je Darmoděj, můj Darmoděj. + R: Můj Darmoděj, vagabund osudů a lásek, jenž prochází všemi sny, ale dnům vyhýbá se, můj Darmoděj, krásné zlo, jed má pod jazykem, - když prodává po domech jehly se slovníkem. + když prodává po domech jehly se slovníkem.¨ + 5. Šel včera městem muž, podomní obchodník, šel, ale nejde už, krev skápla na chodník, já jeho flétnu vzal a zněla jako zvon a byl v tom všechen žal, ten krásný dlouhý tón a já jsem náhle věděl: ano, já jsem on, já jsem on. + R: Váš Darmoděj, vagabund osudů a lásek, jenž prochází všemi sny, ale dnům vyhýbá se, váš Darmoděj, krásné zlo, jed mám pod jazykem, když prodávám po domech jehly se slovníkem.