1. T[Ami]rs trnů tesá "T" a t[G]yran tleská z tr[Ami]ůnu, je jaro desáté, jež v[G]oní po oc[Ami]únu, plyš prachu p[Dmi]íše po zdech p[G]ísmena šediv[E]á, n[Ami]e píseň, pouhý p[Dmi]ovzdech, kt[Ami]erý se nezpív[G]á, který se nezpív[Ami, F, E]á. 2. Pláč deště kropí sníh, den vypráví si s Vesnou, kdo vzdechne po písních, jež nezrozeny zesnou, jsou léta soudci přísní, jimž slzí nezbývá pro mrtvé sloky písní, jež nikdo nezpívá, jež nikdo nezpívá. 3. Tvar touhy v řezbách sní a ze snů slůvka spřádá, chlad světa bez básní, jež nikdo nepostrádá, vlas bardů vzkvetl plísní jak dřeva trouchnivá nad hroby mrtvých písní, jež nikdo nezpívá, jež nikdo nezpívá. 4. Strach s tichem - dary tmy, jež smíchu pouští žilou, a tryzna za rytmy, jež buší pod mohylou, /: jen povzdech plný stesku, když zima tesá "T", kříž na náhrobní desku pro jaro desáté, pro jaro desáté. :/