1. V m[Ami]ěsíci z[G]áří, kdy j[Ami]ablka zr[F]ají, kdy m[Ami]antilu n[G]oci svit m[Ami]ěsíce pr[E]otkal, když d[Ami]ozněla h[G]ymna, již v p[Ami]ůlnoci hr[F]ají, já p[Ami]oprvé tehdy jsem S[G]atana p[Ami]otkal. 2. Ten Satan měl líbeznou postavu panny a nepáchla síra, však voněly květy, a v úsměvu něha bez jediné hany, jen z úst jako hadi mu syčely věty: ®: "Jen n[C]ech si svou duši, ta k ničemu n[G]ení, vždyť mn[Ami]ozí i zd[G]arma ji [Ami]upsali č[E]ertu, však hl[Ami]as - to je zb[G]oží, jež dn[Ami]eska se c[F]ení a d[Ami]obře se platí - to b[G]eze všech ž[Ami]ertů!" ®: "Já pro ten tvůj hlas jsem si ohlávku uvil a stráž mi ho do klece vsadí, a kdybys pak stokrát i andělsky mluvil, tvůj hlas tě zradí!" 3. Dnes jako kníže si v paláci žiji, mám ve stájích koně a v zahradách pávy, jím ze zlaté mísy a z křišťálu piji, jen rádio nemám a nesnáším zprávy. 4. Neb kdykoli válkou se o lásce bájí, když slaví se vrazi a obchody s časem, když svatými slovy se bezpráví hájí, když hlásá se lež - tedy vždycky mým hlasem. ®: Mé lůžko je měkké, však propíjím noci, mám z démantů bazén a ze zlata ryby, mám přebytek všeho, i pýchy, i moci, mám v paláci všechno, jen lidé tu chybí! ®: Dnes podruhé oko mé Satana spatří, je krásný, byť s úsměvem krysím, vždyť jemu dnes s hlasem i duše má patří, když na větvi visím ...