[Ami, F7, E] 1. Nač vlastně lh[Ami]áti, když ti stejně nikdo n[G]evěří[E], život se kr[Ami]átí, beznadějně zvoní [G]u dveří, na dveře z[C]íráš - pohled bl[G]ázna v sadě m[Ami]andloní, pak otevíráš - chodba pr[F]ázdná, nikdo n[E]ezvoní. 2. Nač vlastně bát se, když se hrozby nikdo nebojí, trestanec vládce breptá prosby v cizím pokoji, sta lží se kupí, platýs hlídá krok tvůj po kroku, lesklý a tupý jako slída - démant otroků. ®: Věk sinalých dn[Ami]í a mrazivé l[G]uny, kdy z němoty zn[E]í tón ostnaté str[Ami]uny,[(E)] teď mrazivě mž[(Ami)]í do šedého pr[G]achu, hle - písmena lž[E]í na pomníku str[Ami]achu[Emi]. 3. Nač vlastně jásat, dřinou žlutí, smrtí značeni, nač dbáti zásad, jež tě nutí lháti nadšení, načpak se šklebit, kývat hlavou s hřívou odranou, když být je nebýt, levá pravou, útok obranou? 4. Nač dělat cosi, co jsme ve snu nikdy nechtěli, nevědět, kdo jsi, hledat vesnu mečem z oceli, po čase slevíš, bleskne rudá, vetklá do klopy, víš nebo nevíš, kdo tě udá a kdo pochopí? ®: 5. Tma škrtí hlasy, znějí z mlází zpěvy bojarů, hle - nové časy, v kterých vzchází zima po jaru, chladno je němé, svítí mastně listy jazyků, ze strachu lžeme, nebo vlastně jen tak ze zvyku? 6. Strach nebo lhaní - stopy kroků v bílé závěji, nezvaní zvaní na sta roků závěj navějí, křidélka hmyzí, pískot syslí, slůvka nezvaná, v závěji zmizí mrtvé smysly blázna skřivana. ®: