Jen tráva se pt[C]á, pr[Ami]oč už s[F]e teď n[G]esměji, j[C]en tráva se pt[Ami]á, pr[E]oč jsem ztr[Dmi]atil n[G]aději, proč teď m[C]ísto květů [Ami]arniky č[F]ernou růži v kl[G]opě nosím, t[C]o jen pro mrzáků tr[Ami]afiky, pr[F]o ty mrtvé z[G]a rákosím. J[C]en tráva se pt[Ami]á, zd[F]a ty verše z[G]ahodím, j[C]en tráva se pt[Ami]á, pr[E]oč už sem teď n[Dmi]echod[G]ím, proč teď m[C]ísto stvolů j[Ami]etele z bl[F]oku trhám sv[G]oje snění, t[C]o jen kvůli kusu [Ami]ocele, stv[E]ořenému k z[Dmi]abíj[G]ení. ®: V[C]ítr si zp[Ami]ívá t[C]u píseň m[Ami]onotónní[C],[Ami, C, Ami] d[C]éšť tiše sm[Ami]ývá k[C]ameny p[Ami]od jabloní[C].[Ami, C, G] Jen tráva se pt[C]á, pr[Ami]oč se k[F]rčím m[G]ezi stvoly, j[C]en tráva se pt[Ami]á, pr[E]oč mám oči p[Dmi]lné s[G]oli, t[C]o jen jedna nota p[Ami]ůlová, z[F]asazená v kv[G]ětináči, v[C]yrostla mi v kulku z [Ami]olova, pr[C]oto pláči, proto pláči, proto pláči, proto pláči ...