1. Posl[C]yšte balad[G]u, je o j[C]ednom případ[G]u, bude to sm[C]utné velic[G]e.[CG] Je o d[C]ívce Svatav[G]ě, žijící v m[C]ěstě Ostrav[G]ě, Gottwald[C]ova ulic[G]e.[CG] R1: [Ami]Otec Svatav[D7]y pracuj[G]e u doprav[Emi]y a m[Ami]atka Svatav[D7]y vedouc[G]í je Potrav[Emi]in, a j[Ami]ejich dcera Sv[D7]atava jak l[G]ilie[Emi], z[Ami]amilovan[D7]á do po[G]ezie. 2. Příběh začíná ve večerních hodinách v pátek třetího října. Venku zima je, televize nehraje, ale hřeje peřina. R2: Otec Svatavy má špičku u dopravy a matka Svatavy inventůru Potravin, a jejich dcera Svatava jak lilie, zamilovaná do poezie. 3. Slávek Slováček, v lásce žádný nováček, už se blíží podle stěn. Nutno ještě věděti, že má doma dvě děti a třetí je na cestě. Zjistil, že: R2: 4. Svatava si myslela, že to zvoní Adéla a nese jí Nezvala. Když svůj omyl zjistila, velice se zlobila: Pane, já vás nezvala! R3: Slávek byl však muž činu, uchopil tu dívčinu a pak do ucha jí píp': Svatavo, vy jste můj typ a teď bez dlouhých veršíků a citátů zahrajem si na mámu a na tátu. ---> 5. Když ji vzal do náruče, mlátila ho Bezručem a dusila Baudelairem. Dvě modřiny pod nosem schytal Janisem Rycossem a jednu Jacquesem Prevertem. R4: V bitvě předem prohrané tloukla ho S.K.Neumannem, ale ani Rudé zpěvy neuchránily pel té děvy a tak, když k ránu spokojeně usnula, k hrudi tiskla Valeria Catulla. 6. Jak nás učí dějiny, pouze čin je účinný, básně nemají tu moc. I když je to ku pláči, verše jaksi nestačí dívčinám na celou noc. R5: Začas se otec Svatavy tloukl pěstí do hlavy a matka Svatavy, ta se chtěla otrávit, že jejich vnučka Svatava jak lilie žvatlá první veršíky poezie, žvatlá Dvakrát sedm pohádek Františka Hrubína. #