1. T[G]a krásná dívka, c[Ami7]o se bojí [D]o svoji krásu, [G]Athéna jm[Ami7]éno má z[C]a starých d[G]ávných časů, odhodí flétnu, hr[Ami7]át nejde s n[D]ehybnou tváří, t[G]en, kdo ji n[Ami7]ajde dřív, t[C]omu se př[G]ání zmaří. + R: T[Emi]ak i Marsyas zm[D]ámen flétnou v[Em]ěří, že m[C]usí přetnout /: j[G]edno pravidlo, sázk[D]u a hr[C]át l[G]íp n[D]ež b[G]ůh. :/ + 2. Bláznivý nápad, snad nejvýš Marsyas míří, Apollón souhlasí, oba se s trestem smíří, král Midas má říct, kdo je lepší, Apollón zpívá, o život soupeří, jen jeden vítěz bývá. + R: Tak si Marsyas zmámen flétnou věří a musí přetnout /: jedno pravidlo, sázku a hrát líp než bůh. :/ + 3. Obrátí nástroj, už ví, že nebude chválen, prohrál a zápolí, podveden vůlí krále, sám v tichém hloučku, sám na strom připraví ráhno, satyra k hrůze všech zaživa z kůže stáhnou. + R: Tak si Apollón změřil síly, každý se musel mýlit, /: nikdo nemůže kouzlit a hrát líp než bůh. :/ + 4. Ta krásná dívka, co se bála o svoji krásu, dárkyně moudrosti za starých dávných časů, teď v tichém hloučku v jejích rukou úroda, spása, Athéna jméno má, chybí ji tvář a krása. + R: Ty dy dy ...