1. [Ami]Už třicet tři roků chodím po světě [Dmi]a ten svět f[G]urt a f[C]urt se stejně t[E]očí. J[Ami]á budu klidně smát se, budu veselý, j[G]enom mi v[E]ydloubněte [Ami]oči.[E] 2. Neviděl bych vypasené páprdy, tisíce let a stále titíž. Když něco prohnilého v státě zasmrdí, říkají: Ty snad něco cítíš? *: Ř[Dmi]íkají m[G]i d[C]obráci v R[E]udém právu: N[Dmi]ení tak zl[G]e, j[C]en, chlapče, zv[E]edni hlavu! R: D[Ami]ejte mi do rukou m[Dmi]ávátko a ř[Ami]ekněte, j[E]ak volat "Sl[Ami]áva!"[E], j[Ami]á už si najdu ten spr[Dmi]ávný směr a budu m[Ami]ávat, m[E]ávat, m[Ami]ávat. ---> 3. Můj soused odvedle je farář v kostele, moc príma kluk, jenže často hledí k nebi. Já jaksi nemám v nebi žádné přátele a bůh, ten pro mě nikdy nebyl. 4. Čtu jenom básně těch, kteří už zemřeli a ten svět furt a furt se stejně točí. Já budu klidně smát se, budu veselý, jenom mi vydloubněte oči. *: Říkají mi dobráci u koryta: Není tak zle, to jenom doba je složitá! R: Dejte mi do ruky mávátko ... 5. Okresní inspektor Vlček má vilu, dům a byt, takové nic, a jak si krásně žije. Já musel sedm roků bez koupelny žít, proto ať žije anarchie. 6. Když tátu vyhodili, máma brečela, že nedokázal převléct vlastní kabát, a to mám někde na dně duše docela, třeste se, trůny knížat a hrabat. *: Říkají mi dobráci za koryty: Není tak zle, ovšem musíte pochopiti ... , já zpívám: R: Dejte mi do ruky mávátko ... + m[E]ávat, m[Ami]ávat, m[E]ávat, m[Ami]ávat[E]![Ami]