1. M[G]adonnu Donatella jsem zahlídl, jak zhášela svíci, heřmánkem zavoněla, já nevěděl, co jí mám říci, n[C]ad horizontem už mi hv[G]ězda bliká, j[C]eště není m[G]oje, ještě s[Ami]e mě nedot[D7]ýká, [G]ucítil jsem vůni h[Ami]eřmánku, už mi to z[D7]ačíná, už křičím z[Emi]e spánk[C]u: Martin[G]a. 2. Někdo mě popadl a postavil ke zdi, měsíc se dral oknem do pokoje, počkejte chvíli, teď padají hvězdy a jedna z nich je ta moje, odněkud ze tmy brnká slepý kytarista, polibek letmý, řekou plyne voda čistá, ucítil jsem vůni heřmánku, už mi to začíná, už křičím ze spánku: Martina. R: L[D]áska je h[Emi]ora, vysoká h[C]or[G]a,[C][G][C][G] - kd[D]o z nás ji zd[Emi]olá, kdo z nás ji zd[C]ol[G]á,[C][G][C][G] + kdo z nás ji zdolá, kdo z nás ji zdolá l[Ami]áska je hora vysok[D7]á, hora v[G]ysoká. *: V[Emi]enku je bláto, prší št[G]ěstí, cinká zlato, po nám[C]ěstí s parazolem chodí l[Emi]idi kolem, na nebi ptáci, brečí d[G]ítě, tramvajáci táhnou s[C]ítě, ulicemi padají r[Emi]yby k zemi, n[Ami]ad domy, nad střechami l[D7]etí smutně čáp, m[Ami]ávám mu gerberami, sed[D7]á si na okap. 3. Herodes v bílém plášti vraždí neviňátko, v kamnech kosti praští a po koláčích sladko, pod okny na mě troubí limuzína: nebreč a pojď, tak zle to nezačíná, ach, smutky, smutky z heřmánku, už mi to začíná, už křičím ze spánku: Martina. 4. Ve stráních karlovických lesů červnové slunce zlátne, co našel jsem, to u srdce si nesu, co ztratil, mizí v nenávratně, na bříze na kmeni vyrostla holubinka, navždycky ztracený slyším, jak srdce cinká, ach, lásko, lásko z heřmánku, už mi to začíná, už křičím ze spánku: Martina. R: Madonna Donatella, Madonna Donatella ...