1. N[C]a mé plan[F]etě je sp[C]ousta d[F]omů [C]a jenom j[F]eden b[C]yt[G], d[C]o něj vr[F]acív[C]ám se z k[F]osmodromu k ž[C]ivotu se [F]ulož[C]it[F], v k[C]uchyni n[F]a mě č[C]eká f[F]ilé, tady v[C]ědí, že mám f[F]ilé r[G]ád, [C]a děti převlečené d[F]o košil[G]ek po v[F]ečerníčku ch[G]odí sp[C]át[G]. 2. Koupil jsem na trhu půl kila jahod, když jsem se včera domů vracel, dáme si pudink, jó, to bude blaho, až mi v peřinách sdělíš nové informace, že holka nejí a kluk že nechrní, a přesto oba rostou jako z vody, a ty žes byla celou dobu jako na trní, ať něco se mi nepřihodí. + ---> R1: Jsme k[F]ytky v květináč[G]i, které z[C]apustily společně k[F]ořen[C]y, a cht[Dmi]ít nás přeon[G]ačit, tak to je ztr[C]acený, hm [C7(-)]hm. R2: Jsme kytky v květináči, kopretiny líznuté kopřivou, a jedna postel, ta nám stačí bohatě na jeden dlouhý život. 3. Jen co nám otrne, jó, už je to tady, že zas nevynáším ráno koš, krev se nahrne a pak nám není rady a z tuleně se stává mrož, ty tvoje manýry, ty moje cigarety, kdo má pořád luxovat byt, kam strkáš ty papíry a co ten knoflík od manžety, s tebou člověk nemůže žít. 4. Celý svět ví, že počasí nebývá takový, jak si přeje meteorolog, tlaková níže nad Azorskými ostrovy stěhuje se celý rok, mu jsme dvě koleje, co jdou vedle sebe do stanice Absolutno, a kdybys ty neměla mě a já jsem neměl tebe, bylo by na světě velmi smutno. R2: