1. Až mě z[Emi]ítra ráno v pět k[G]e zdi postaví, ješt[C]ě si naposl[D7]ed dám v[G]odku na zdrav[E7]í, z očí p[Ami]ásku strhnu s[D7]i, to abych v[G]iděl n[G/F#]a neb[Emi]e, - a p[Ami]ak vzpomenu s[H7]i, l[Emi]ásko, na teb[E7]e,[AmiGCC/F#Ami] + a p[Ami]ak vzpomenu s[H7]i, l[Emi]ásko, na teb[E7]e,[Ami][D7][G][G/F#][Emi] a p[Ami]ak vzpomenu s[H7]i na teb[Emi]e. + 2. Až zítra ráno v pět přijde ke mně kněz, řeknu mu, že se splet', že mně se nechce do nebes, že žil jsem, jak jsem žil, a stejně tak i dožiju a co jsem si nadrobil, to si i vypiju, a co jsem si nadrobil, si i vypiju. + 3. Až zítra ráno v pět poručík řekne:"Pal!", škoda bude těch let, kdy jsem tě nelíbal, ještě slunci zamávám, a potom líto přijde mi, že tě, lásko, nechávám, samotnou tady na zemi, že tě, lásko, nechávám, na zemi. + 4. Až zítra ráno v pět prádlo půjdeš prát a seno obracet, já u zdi budu stát, tak přilož na oheň a smutek v sobě skryj, prosím, nezapomeň, nezapomeň a žij, na mě nezapomeň a žij ... + + [[G/F# 200033]]